Duben 2007

Punk moda

29. dubna 2007 v 21:26 | Bára :-) |  PUNK
Jak na ulici poznáte punkáče a punkačku? Určitě podle oblečení a celkového vzhledu. Punková móda se totiž vyznačuje i přes určitou míru uniformity poměrně velkou kreativitou, inovativností a svobodou. Nejde o to vypadat jako nažehlená a vypulírovaná armáda, jako je tomu u hnutí skinheads, kde nikdo moc nevystupuje z řady. Punk chce především vybočovat, šokovat a bořit zavedené konvence. Punková "uniforma" však zároveň upozorňuje na to, že někam patříte, patříte do určité "třídy" svých. Produkty módního průmyslu ponechme ještě na chvíli stranou.
Image id: punks2_ab_n (punk / people)I tenhle rys se s punkem táhne od jeho počátku. Tehdejší punkáči odmítali hippie vzhled, využívali neobvyklé materiály a doplňky. Muži používali make-up, ženské oblečení a vysoké podpatky. Inspirací byly do velké míry dragové královny a králové.(1) V tomhle směru jsou určitě nezapomenutelní New York Dolls, kteří tím, že zaujali McLarena, ovlivnili i londýnskou punkovou módu, která se později rozšířila téměř do celého světa. Ta byla a stále je specifická využíváním provokativních nápisů a sloganů zdánlivě neumětelsky udělaných, roztrhaných kalhot a triček, používáním spínacích špendlíků nejen v oblečení a prvků a materiálů z oblasti sexu: vinylu, kůže, gumy či S/M symboliky.
Možná už je to ohraná písnička, ale jedním z nejdůležitějších principů nejen punkové módy, ale punku vůbec je do it yourself; udělej to sám a postav se proti mainstreamu. Legendární jsou určitě křiváky (nesmíme však zapomenout ani na ty "echtový metalový") s řadou pyramid, cvoků, nášivek a ručně provedených nápisů a hesel (No Future!). Specifičnost punkové módy, hudby a dalších součástí této subkultury a undergroundová distribuce vede (mimo jiné) ke vzniku speciálních obchůdků a nezávislých distribučních sítí, jejichž primárním cílem není tvořit zisk, ale předávat "dědictví punku". S DIY principem souvisí i antikonzumerismus - nenechte si prostě říkat, co máte chtít a co potřebujete - a recyklace. Řada punkového oblečení vzniká přešíváním a upravováním secondhandových kousků. A ne všechny díry na oblečení vznikají v oděvních továrnách a rozdrbaná džínovina speciálně vyvinutou technologií.

Punk

29. dubna 2007 v 21:23 | Bára :-) |  PUNK
Nebudu vám tady tvrdit, že punk je ta nejkrásnější věc na světě. Každej člověk ho může chápat odlišně;, tak proto ty rozpory v názorech. Nechci tady názory sjednocovat, ani odnože punku, jen trošku přiblížim co to je. Základní myšlenky punku se dají říct pár slovy: provokace, individualita, nekonformita (nepřizpůsobení se), svoboda. Už od dávných dob středověku se určití jedinci snažili vybočovat z řady tupejch stád lidí, kteří ztratili vlastní názor na cokoli. K takovým lidem se nechcem hlásit ani my, nesou v sobě hloupost, zkaženost, přetvářku a lži. Neřikam, ž;e my punkové jsme dokonalí lidé, ale jen se chcem odlišovat stejně tak jako třeba básníci z Pařížské bohémy v 18.století. Jsme zhnuseni věčnou honbou za penězma, kdy lidé zapomínaj na ostatní a začnou si hrabat pro sebe. Tenhle svět je opravdu odpornej, věčně se tu mezi sebou zabíjíme, věčně někdo krade, věčně někdo lže a cpe druhý sračkama. Už od pradávna ničíme naši matku Zemi, která se nyní začíná bránit přibývajícíma přírodníma katastrofama. Proto lidi provokujem svým vzhledem, je nám naprosto lhostejný co si o nás kdo myslí, nenecháme si kecat do toho jak žít. Proto ty postavený číra, probodaný kožený bundy s cvočkama, proto ty špinavý roztrhaný kalhoty, vysoký boty či provokující tričko. Lidi, který něco dělaj jen proto že to právě letí a nemají vlastní názor se nám hnusí. Svym odpornym vzhledem jim dáváme najevo co nosí oni uvnitř sebe.
Ještě se chci pozastavit nad hudbou. Punk může hrát opravdu každý, nezáleží na tom jestli umíte hrát nebo ne - v punku je důležitá myšlenka toho co hrajete. Nenechte se ovlivnovat ostatníma a tvořte vlastní. Z historie víme, že punk vznikl na vzpouře proti kapelám, které hrajou na úrovni virtuozity, koncertují na obřích, ve švech praskajících stadionech kde kontakt diváka s kapelou je naprosto nulový. Punk vrátil hudbu zpět do malých klubů kde si diváci můžou atmosféru perfektně vychutnat a kapela může přizpůsobit svůj repertoár požadavkům publika. Punk vrátil hudbu o několik let zpátky k začátkům rockové scény, kdy k hraní stačilo pár akordů a téměř žádné umění. Punk ukázal mládeži po celém světě, že nemusí stále poslouchat co jim cpou komerční společnosti, ale to co jim mluví z duše a vyslovuje nesouhlas s dobou či s něčím jiným.
Pár lidí k punku přidává drogy, já nemůžu říct že to k punku nepatří, protože je to svobodná volba každého z lidí. Chceš fetovat? Tak se třeba ufetuj k smrti, je to tvoje věc a tvůj život - ale necpi to ostatním a neohrožuj je. Co se drog týče, nesnášim je, ničí to lidi ještě víc než peníze. Jsou to odporný chemický sračky co z lidský bytosti udělaj mutanta a pak není cesty zpět - už se z toho nikdy nevyhrabete. K čemu si dokazovat krásy světa stavama který připomínaj noční můry? Na světě je tolik krás na který lidi zapomínaj.
Takže pokud se chcete stát punkem, stačí bejt svuj - používat vlastní rozum a nenechat ostatní aby vás ovlivňovali. Co se týče oblečení, vyserte se na kupování drahejch oblečků z obchodů. Předělávejte oblečení ze sekáčů, občas tam najdete opravdový unikáty.
Thanx: www.punk.cz

O Emo

29. dubna 2007 v 21:22 | Bára :-) |  EMO
Všem doporučuju si to přečíst až do konce i když je to dlouhý !!!
Úvodem bych chtěla říci, že tento článek ( nenapadá mě jiné lepší pojmenování tohoto smělého počinu ) je určen především dnešní ( české ) zmedializované mládeži, která s nadšením navštěvuje myspace a vampirefreaks, kde obdivuje profily sladkých hochů a dívek, kteří na ně ve svém pruhovaném triku, patkou přes obličej a s korály na krku smutně hledí se slzami v očích, které jim rozmazaly oční linky. Pokusím se těmto " emokids " vysvětlit, proč je nějaké " emo boy kissing boy " a devadesátiprocentní bisexualita naprostý nesmysl, a že to rozhodně nejsou nějaké typické rysy hudebního stylu - ema.
Ovšem ráda bych tento článek věnovala i lidem naprosto nezasvěceným, kteří vnímají emo pouze jako jakousi maškarádu, která si obutá do tenisek a prohrabujíc si své tmavé vlasy, pomalu vykračuje ulicemi.

Přemýšlela jsem, jak tento článek zkonstruuji. Nakonec jsem dospěla k názoru, že nejrozumější a nejpřehlednější bude hned ze začátku vysvětlit, co je to emo ( emocore ), kde se vzalo a k čemu je vlastně dobré….
Zapomeňte na všechno, co jste doposud o emu věděli. Hotovo? Můžeme začít.
Emocore se vyčlenilo někdy v osmdsátých letech z Hardcore punku….Emo je tedy svým způsobem punk ( opavdu je to tak, nekrutte hlavami :) ). Jaký je tedy rozdíl mezi punkem a emem? V emu nastala hlavní změna ve zpěvu - zpěvák chvílemi křičí, sténá, nebo naopak šeptá - prostě prožívá hudbu ( emoce ). Emo je subkultura! Uznává tedy jakýsi životní styl a názory. Chce ovlivnit společnost, aby se chovala etičtěji a hummáněji - hlavně potom vůči zvířatům a přírodě jako takové. Proto se zajímá o politiku, ekologii a morální zásady. A i proto je zde snaha stát se sXe ( SxE ), což znamená " straight edge " - žádné drogy, tabák, alkohol ( někdy třeba i kofein ) a hlavně být veganem či vegetariánem. Také je tu samozřejmě silný " kult " DIY ( nebo-li " Do It Yourself " ), který spočívá ve vyrábění si různého oblečení, doplnků a pod. různými technikami…. Prostě je to snaha být, co nejméně závislý na konzumní společnosti, což je v undergroundu vcelku předpokládaná záležitost. To by bylo zhruba k životnímu stylu ( který má své kořeny samozřejmě v HC ).

Co se týče kapel….to je poněkud složitější. Jisté je, že mezi první " průkopníky " patřili Rites Of Spring, Embrace, One Last Wish, Husker Du, Dag Nasty a další…. Linie pokračuje kapelami jako jsou: Moss Icon, Heroin, Indian Summer, Sunny Day Real Estate, Elliott a mnoho - opravdu mnoho dalších. Pak nastává " problém "…. Přichází rok 2000 a názory se rozcházejí. Jako kdyby se posluchači rozdělili na dvě skupiny - první, která vyznává " old school " a ( v jejích očích ) popovější novinky odmítá. A druhá, která nechává scénu růst a nabalovat na ni takové kapely jako jsou: Fall Out Boy, Finch, From Autumn to Ashes, From First to Last, Funeral for a Friend, Hawthorne Heights, Matchbook Romance, My Chemical Romance, Panic! At The Disco, Silverstein, Something Corporate, The Starting Line, Taking Back Sunday, The Used a plno dalších. Je pravda, že některé nynější kapely, které jsou označovány za emo už dávají spíše na image, prodej desek a hrají, protože je muzika prostě baví. Názory, které emo chtělo říci už byly řečeny kapelami v devadesátých a dřívějších letech.
Tedy, co se týče mě, tak v tom mám jasno i nejasno. Jak bych to řekla, aby to nevyznělo, tak , jak to stejně vyzní….Prostě, když potkám člověka, který zná a poslouchá kapely, které se řadí do old school, tak z něho mám hned lepší pocit, než z člověka, který zná pouze ony popové ( ano, jsou populární ) " novinky ", které ještě ke všemu viděl na MTV. Mám zkušenost, že ten člověk, který se spíše zabývá těmi kořeny ví o subkultuře asi tak ( abych nelhala ) o sto procent víc, než onen druhý zmíněný, který se ( aby bylo dílo dokonáno ) hned prohlašuje za strašného " emaře " ( mimochodem výrazy jako: emař, emokid, emoboy, emogirl, emopes, emotužka a emotoaletní papír mi taky zrovna " nevoní " ) Ale také znám lidi, kteří poslouchají kapely bez rozdílu, i když si je uvědomují a působí na mě rozumným dojmem. Já osobně poslouchám z ema pouze to, co se mi líbí a to, co mě nějakým způsobem ( avšak né vizáží ) zaujme. Ale na nějaké nynější kapely jsem už vysloveně alergická, snažím se soustředit na ty " starší " kapely.
Tak, to bylo tak stručně k emocore….na tom přeci není nic špatného, ne? Myslím, že člověk, který předtím o emu nevěděl zhola nic nemá po přečtení těchto řádků důvod se o emu vyjadřovat s opovržením, nebo s posměchem.( A také bych pro ně touto větou ukončila své povídání a poprosila je, aby si pamatovali, že emocore je poze všechno to, co jsem zmínila výše a nic víc! Pokud tedy budou pokračovat ve čtení, chci je upozornit, že následující řečené věci nemají s emocore NIC společného ).
Ano, milé děti, ted se dostanu k Vám :)
Ještě jsem zapomněla na ony emokids, které jistě ted doufají v odpověd, proč jsem se v historii ema ani slovem nezmínila o patkách, černém laku na nehty, depresích, smutném pohledu do země, barevných korálech, nadmíře bisexuálních chlapců, namalovaných srdíčkách na rukou, růžových teniskách, plakajících dívkách i chlapcích, žiletkách, pruhovaných tričkách a tak dále, a tak dále………….
Víte proč jsem se o těchto věcech ani jednou a ani slůvkem nezmínila?
PROTOŽE JE TO NESMYSL! A NEMÁ TO S EMEM NIC SPOLEČNÉHO!.....
Ano, mé zlaté domnělé " emokids ", přesně proto :)
Och, je mi jasné, že někomu jsem ted dvěma větami zničila veškeré idee o světě, zbourala jsem vše, pro co dosud žil, ano, jsem zlá, zlá mjk! Ale jsem také pravdomluvná…Ruku na srdce, ( máte ho přeci tak velké a oevřené, jistě to pro Vás nebude problém ), chcete žít pro nesmysl? Chcete žít pro pózu? Chcete být všem lidem, kteří uznávají emo pouze pro smích? Chcete, aby se o Vás natáčela posměšná videa? Chcete, aby si všichni, kdo o emu prozatím nic nevěděli díky Vám pomysleli ( a to zcela právem ), že emo je ta největší pí*ovina, kterou kdy ve svém dosavdním životě poznali? Aby se všichni od této skvělé muziky a jedinečného ( a podle mě i správného ) pohledu na svět odvrátili jenom proto, že poznali nějaké pozérské emokids?
Zamyslete se nad sebou. To, co považujete za " emo módu ", to není žádná emo móda, vždyt vůbec nikdo neví, kdo to vymyslel! Kde se to vzalo, nebo z čeho to vzešlo? V emu panuje DIY kultura, sami si běžte něco ušít, uplést, vyrobit a né honem rychle kupovat řadové výrobky.
A taky bych byla opravdu velice ráda, kdyby mi někdo vysvětlil, jak jste přišli na tu bisexualitu…..zanechám ted veškerých faktů a přinutím Vás, aby jste použili mozek a zamysleli se. Jak si to představujete? Vždyt podle toho, co prezentujete je téměř každý " emo " kluk bisexuální nebo gay. To znamená, že, když poslouchám emo, tak musím být bisexuální? Co je tohle za blbost?!Nebo to mám chápat tak, že každý homosexuál ( či bisexuál ), který se narodí, tak je předurčen k tomu poslouchat emo? Čili bisexuál, který neposlouchá emo, vlastně ani není bisexuál! Měl by se za sebe stydět!….Nebo, já opravdu nevím, jak to mám pochopit. Nebo to je jen čirá náhoda, že všem bisexuálům na světě se líbí emo hudba? Vždyt to ani není z praktického a biologického hlediska možné, aby jich bylo tolik. Rozum do hrsti lidi!

A v neposlední řadě se dostanem k těm Vašim oblíbeným emocím, to je taky kapitola sama pro sebe. Pořád slyším, jak se oháníte tím, že pláčete a dáváte najevo svůj smutek proto, že se za to nestydíte, projevujete přeci EMOce. Myslíte si, že ted jsem si naběhla, že ano? Protože se v historii emocore o emocích zminuji. Houby s octem, milí přátelé. Nabyli jste totiž klamného dojmu, že emoce, které jsou opravdu bez diskuze spjaty s emem, se projevují právě tím, že si popláčete, když na Vás byl někdo zlý, když jste ztratily své pruhované " emo " ponožky, nebo když Vám došel lak na vlasy. Nesmysl, od začátku do konce nesmysl. Emoce, které jsou míněny v emocore přicházejí do popředí v souvislosti s konzumem a materialismem. Prostě a jednoduše se klade větší důraz na emoce a morální zásady.

Já vím, že jestli si ted mé povídání, čte někdo, kdo má profil nacpaný líbajícími se chlapci a dívkami v pruhovaných šatech, včera si nechal udělat piercing do rtu ( aby byl správný emák ), dnes předvedl rodičům hysterický záchvat pláče, protože mu místo mandarinek koupili pomernače a zítra se chystá obarvit svůj nový ( solidně emotivní ) sestřih vlasů na černo, tak pro něj bude jednodušší pomyslet si o mně, že jsem střevo, které neví, o čem mluví, než aby svůj způsob života ( znovu :) ) , nebo alespon svůj styl oblékání od základu změnil.
Milí pozéři, zamyslete se nad tím, vždyt underground a subkultura ( ke které se přeci hrdě hlásíte, protože tvrdíte, že jste emo ) vyžaduje po člověku originalitu a schopnost přežít v dnešním ( ano, já vím, tolik černém a vůči Vám tolik krutém ) světě. Ale Vy……Vy jste všichni stejní, jak na běžícím pásu, žádný nápad, žadná originalita, a když se vyskytne problém, tak se schoulíte do temného koutku a tam pláčete. Na jednom blogu jsem se dokonce dočetla, že jako správná " emogirl " musím chodit pomalu, nikomu se nedívat do očí a vypadat smutně - to snad ani nebudu komentovat, nehrajte na mě, že jste úplně pitomí a uznejte, že je to jedna z největších blbostí, jaké jste kdy četli.
Přestante se schovávat za Vámi uměle vytvořené jakési " emo ", nechci od Vás po tom, co si tohle přečtete, slyšet, že s tím souhlasíte, ale, že Vy nebrečíte, a že emo posloucháte, a že chcete pro přírodu to nejlepší - to můžete, ale bez té pitomé pózy! Také dobře chápu, že se chcete někam zařadit ( to každý ) a banda milých, vždy krásně nalíčených, upravených a čistě a hezky oblečených lidí ve Vás vzbuzuje pocit štěstí - který, jen tak mimochodem, stejně potlačujete, protože musíte být hrozně smutní a koukat se do země. Ale v ostatních to vzbuzje pouze posměch. Jestli se Vám to líbí, rádi se takhle oblékáte a rádi se přetvařujete, tak si tak pro mě za mě klidně i žijte, ale když už jste s tou umělotinou začali, tak to dotáhněte do konce a vymyslete si svůj vlastní uměle vytvořený kult a nazvěte si ho, jak chcete, ale přestante používat výraz EMO - protože Vy jste pravý opak, chováte se opačně, než je pro subkulturu typické. Jenom tím emocore ubližujete a to myslím zcela vážně.

Možná se Vám zdá, že to byla vyčerpávající snaha některým lidem otevřít oči, ale já jsem ještě zdaleka neřekla vše, co bych říci chtěla a je mi jasné, že někdo to opět nepochopí, i když to vidí černé na bílém ( respektive bílé na modrém ) a své pózy se nebude chtít vzdát. Právě proto mi chybí osobní kontakt, říci to člověku osobně a s patřičnými argumenty.
Pokud nevěříte mně ( což je od Vás velice neslušné, protože jsem nad tímhle článkem strávila tři hodiny ), tak se taky občas snažte získávat informace někde jinde, než na myspace, nebo VF

Koncerty

9. dubna 2007 v 9:36 | Bára :-) |  Slipknot
Skupina Slipknot se proslavila nejen vynikající hudbou, která oslovuje stále více lidí, ale také jejich extrémními live-shows. Jejich koncerty jsou vyhlášené. Není vůbec divu, když se začnou mezi sebou mlátit nebo po sobě házet různé předměty. Mezi vrchol show patří když Joey a jeho celá souprava bubnů vyjedou asi 3 metry do vzduchu a natočí se o devadesát stupňů dolů, čili Joye kouká přímo do země, a přitom stále bubnuje. Slipknot neohrožují jen sami sebe, ale už několikrát ublížili i svým fanouškům. Ale Slipknot své fanoušky a koncerty milují. Podle nich by nemohli hrát, kdyby necítili tu live-podporu jejich "maggots" , jak říkají svým příznivcům. Česky znamená slovo maggots červi.

Členové

9. dubna 2007 v 9:30 | Bára :-)

Členové

Corey Taylor

Corey Taylor, zpěvák, na začátku působení napodoboval Anderse, jelikož neměl dobrou techniku, což mu působilo často ztrátu hlasu. Na prvním Ozzfestu dokonce ztratil hlas a musel vyhledat lékařskou pomoc. Corey si získal dvě přezdívky. Buď je Faith (víra) nebo Sickness, díky svým zvráceným textům. Z členů patří k nejhlučnějším, což ukazuje na stage. V životě je tomu ale naopak. V mládí obdivoval Elvise Presleyho, což získal z blízkého vztahu s babičkou, která mu byla oporou a pohámala mu v rozvoji talentu. Měl ale velké problémy s drogami, když ve svýc h 15ti letech málem zemřel na předávkování. V minulosti pracoval v sexshopu a působil v kapele Stone Sour, kde se objevu dodnes. Se Stone Sour hráli až 5 nocí týdně a byli to většinou cover verze. Tako skupina byla stylem mezi Pearl Jam a Skid Row. Corey má dva syny. Chris se narodil, když Coreymu bylo 18. Griffin Parker je mladší. S kariérou ve Slipknotu hodlá skončit, až začnou být nudní. Oblíbená hláška zní: "I don´t wanna your fuckin hug!"

Mick Thompson

Mike Thompon je druhý kytarista. Přezdívá se mu Log, což znamená v překladu poleno. Je tím naráženo na jeho velmi statnou fyzickou statnost. Před hraním ve Slipknot působil jako učitel kytary. Nicméně toho nezanechal a věnuje se učení nadále. Zajímavostí je, že místo vztyčeného prostředníčku pouze ukáže na svou kytaru, která je popsána nápisem H A T E. Na novém ablu má ovšm už kytaru jinou a to Ibanez s nápisem SEVEN - jeho číslo v kapele. Mezi jeho záliby patří rybaření, přičemž chodíval s Andersem, který kapelu už opustil. Miluje kočky a sám vlastní jednu, které říká Moose. Jeho heslem je: "Don´t fuck with me, and you will be fine."

Chawn Crahan

Shawn Crahan je nejstarším členem a zakladatelem. Je bubeníkem a dělá také zpěvné vokály. Kdysi pracoval jako svářeč, což mu uvožnilo vyrobit si své vlastní bubny, na které hrál na s\t tour. Jeho přezdívka Clown vznikla celkem jednoduše - jeho masky. Jednou z jeho úchylek je zajisté působení si bolesti, nejčastějí mlácení hlavou o zeď, čímž si způsobil nemalé zdravotní problémy. To také souvisí s jeho častými zraněními, mimo jiné poškozený ramenná kloub, naštípnutá lebka, mnoho zlomených kostí a nepočítaně jizev od stehů. Shawn se nejčastěji účastní rozhovorů. Rád začíná slovy: "Chcete se bít?" , a jeho oblíbená hláška zní: "We are the future and we are going to fucking kill you". Clownova rodina je poměrně početná - má dva syny a dceru s manželou Chantal. Každý z jeho potomků obdivuje Coreyho. Mezi jeho počiny lze zařadit produkci kapely Downshesun a založení vydavatelství Big Orange Clown Records. Nějakou dobu také vlastnil punk metalový klub Safari v Des Moines. Ten ale kvůli nedostatku času musel zavřít. Mezi jeho je nezapomenutelné kousky patří například když jednou našel ležet na chodníku mrtvou vránu. Tu zavřel do zavařovací sklenice. Všude ji bral s sebou jako talisman. Jednou na vystoupení ji otevřel, což mělo za následek jeho vyzvracení. Zápach se prý nesl tak daleko, že vetšina fanoušků následovala Shawna. Následně tuto sklenici s vránou vzal Shawn do rádia, kde ji rozlil po stěnách.

Craig Jones

Craig Jones je zvláštní článek. Prvně hrál na kytaru, nyní dělá samply. Jeho přezdívka 133 je odvozena od frenkevce 133 MHz. Craig přišel do kapely jako náhradník za Donnieho Steela. Docela zajímavá je kombinace s níž si vybral číslo 5. Jeho výpočet vypadá následovně: 133 x 5 + 1 = 666! Zvláštní součástí je proto, že se před koncertem téměř izoluje od ostatních a rychle po show je zase opouští. Důvodem je údajně zachování soukromí. Jeho velkou zálibou jsou počítače a počítačové hry. Mnoho časů tráví u online hry Quake III. A s počítačem pracuje i při tvorbě a udržování webových stránek Slipknot1.com, se kterými mu pomáhá i jeho manželka. Craigovi se stávají celkem kuriozní nehody díky jeho masce s hřebíky. Jednou při snaze jedné fanynky navázat s ním kontakt se na ni tak prudce otočil, že se jeho hřeby zamotaly do vlasů oné dívky a jeho kolegům Shawnovi a Paulovi prý dalo velkou práci dívčiny vlasy vymotat. Ještě bizardnější je nehoda, při níž si 133 sám propíchl hřebem ruku běhěm rozvášněného stavu házení hlavou.

Jim Root

Jim (James vlastním) Root, jemuž říkají Peach díky jeho bývalému účesu. Kytarista hraje na modely Fender, Paul Reed Smith, Jackson. Občas i na Ibanez. Peach je posledním přistupivším členem a s výškou přes šest a půl stopy je také nejvyšší. Díky tomuto pro něj handicapu, se na mnoha fotkách hrbí a chce zapadnout a to je také podnětem myšlenky lidí, že nejvyšším členem je Mike. Jeho kariera začala ve skupinách Dead Front, Atomic Opera a Stone Sour, kde hraje doteď, odkud se dostal do Slipknotu. Jeho tvrzením o vlastní osobě je, že před vstupem do kapely byl tichým a slušným. Prý se to úplně změnilo, nicméně o dívky nouzi nemá podle vlastních slov.

Chris Fehn

Chris Fehn, přezdívaný Dicknose, je nejusměvavější člen kapely. V předchozím zaměstnání působil jako elektrikář a jeho kariera začala se skupinou Shred. Hodně lidí zmátl, jelikož bylo mnoho názorů, že předešlý člen Cuddles byl právě Chris v jiné masce, což nebyla samozřejmě pravda. Ve Slipknotu hraje na bicí, delá zpětné vokály. Jeho maska má téměř 18ti centimetrový nos, který Chris s velkou oblibou ohýbá při nejrůznějších událostech. Hudební časopis Rolling Stone ho popsal jako nejlépe vypadajícího člena skupiny Slipknot.

Paul Gray

Paul Gray, třetí ze zakladatelů Slipknotu a původních členů, je basistou.Svůj pseudonym Balls si získal díky jeho postovi vůči strachu, který prý nezná. Vyprodukoval společně se svým nejlepším přítelem Joyem většinu textů. Je jeden ze dvou členů, jehož rodným místem není Des Moines. Narodil se v Los Angeles a až později se přestěhoval do Des. Svou karieru nastartoval působením ve skupinách VeXX, Inveigh Catharsis, Body pit a Anal Blast. Velmi si libuje v děsení lidi svými maskami a neslavně proslutý je svou zálibou v masturbovaní na stage.

Joey Jordison

Joey Jordison, vlastním jménem Nathan Jonas Jordison, je bubeníkem a zároveň nejmenším a nejupovídanějším (sebe samotného nazývá tichým introvertem) členem formace. Kromě bubnů umí hrát také na kytaru, se kterou začal už v pěti letech. Na bubny hraje od 10ti let a jeho snem je bubnovat se Slayer. Jeho přezdívka je Superball, jak jinak než díky jeho občasným výstupům představení. Joey pracoval na čerpací stanici, odkud dostal výpoděď. Jednim z důvodů bylo zajisté "řádění" s Shawnem, který ho v zaměstnání často navštěvoval. Zde byl i prvopočátek Slipknotu. Je velmi aktivní a působí také součástí skupiny Hell Pig. V minulosti působil ve skupinách Motividious a Anal Blast. Žije stále se svou matkou, která se netají velkou nákloností ke Slipknotu. Velmi se shlédnul v Ozzy Osbournovi, který ho už v mládí zaujal svými bizardními kousky (ukousnutí hlavy netopýrovi přímo na podiu). Mezi jeho další tvorbu patří například remix Fight songu od Marilyna Mansona . Dokonce se objevil v klipu Tainted love, čoz mu Manson oplatil účinkováním ve videoklipu Dead in Hollywood skupiny Murderdools, kterou založil společne s Trippem Eisenem. Od malička patří k jeho zálibám horory, z nichž nejoblíbenější je The Phantasm Car. Joa poznáte táke podle jizvy na hlavě, kterou mu způsobil Shaw, když po něm hodil sud od piva.

Sid Wilson

Sid Wilson je původem z Anglie a je nejmladším členem skupiny. Díky své neustálé energii a skokům běhěm koncertů si získal přezdívku Ratboy Monkeyboy. Sidovy předchozí zaměstnání se týkaly víceméně djingu, kdy působil jako DJ v Des Moines a Omaze. Mezi jednu z jeho významných úchylek patřilo například zapalování desek, s nimiž hrál. Musel této činnosti zanechat z důvodu problémů s hasičským sborem, jelikož mu hrozily vážná obvinění. U tohoto kontroverzního člena stojí za zmínku záchvaty zuřivosti během vystoupení, jež jsou způsobeny nošením plynových masek. Z těchto stavů mu musí pomáhat další z členů Shawn, se kterým má občas nějakou potyčku. Mezi jeho koníčky patří snowboarding a vaření. Netají se tím, že mezi jeho oblíbence patří skupina Beastie Boys, kteří ho částečně ovlivnili. Věnuje se taky svému vlastnímu projektu s názvem DJ Starscream. Velmi se dostal do povědomí svým "kouskem", kdy se přímo při živém přenosu v jednom rádiu vykálel ve studiu.

Historie

9. dubna 2007 v 9:27 | Bára :-) |  Slipknot

Historie

Tato kapela v podstatě vznikla v roce 1993, kdy se dva kamarádi, Anders Colsefini a Shawn Crahan, rozohodli založit skupinu. Ovšem vše nešlo tak, jak chtěli, proto se kapela rozpadla a znovu se dala dohromady v roce 1995. Shawn Crahan kontaktoval svého kamaráda Paula Graye, který byl v té době v Los Angeles, který do skupiny vstupoval ještě se svým, tehdy nejlepším, přítelem, Natahanem Jonasem Jordisonem. Ke skupině se postupem času přidávali další členové jako např. Donnie Steele a Josh Brainard, kteří hráli v různých místních kapelách. Shawn v té době vlastnil ve městě klub, kde skupina odehrála většinu svých koncertů.
Poté za své vlastní peníze vydali své první album Mate, Feed, Kill, Repeat. Vydalo se ho 1000 kusů a ihned bylo vyprodáno. Do skupiny vstoupil nový člen Craig Jones, který nahradil Donnieho Steela. Craig hrál původně na kytaru, ale po zjištění, že-jak sám tvrdil-byl jediný z celé kapely, kdo věděl, že něco podobného vůbec existuje, se začal naplno věnovat samplům a hře na klávesy. Jeho místo kytaristy nahradil další nový člen, Mick Thompson.
Kapela se začínala pomalu ale jistě prosazovat, navíc se Shawnovi povedlo něco skvělého, když přivedl do kapely Coreyho Taylora, jež stojí za dnešními úspěchy Slipknot. Ovšem s příchodem Coreyho, který měl být původně jen doprovodným vokalistou, Anders pochopil, že je Corey mnohem lepší než on a že je jen otázkou času, kdy bude odsunut na druhou kolej. Raději tedy odešel sám a založil vlastní skupinu.
S příchodem Coreyho se kapela začala lišit od ostatních "normálních" kapel. Každý člen dostal jedno číslo (od 0 do 8) a začali vystupovat v bláznivých kostýmech, např. Corey se převlékal za kněze. Později začali nosit kombinézy. V brzké době přicházejí další dva noví členové, jmenovitě Greg Welts a spolu s ním Sid Wilson. Ovšem Greg v kapele dlouho nevydržel a po dalších změnách se nakonec jako třetí bubeník uplatnil Chris Fehn, který v kapele působí dodnes.
Poté čekal kapelu další úspěšný počin: začali spolupracovat s Rossem Robinsonem, který už měl zkušenosti jako producent s jinými, v té době již známými, kapelami. Slipknot sice dostali nabídky i od jiných společností, ale rozhodli se pro novou, založenou právě Rossem.
S touto společností tedy v roce 1999 Slipknot vydávají své již druhé album se stejným názvem jako sama skupina, Slipknot. Album sklízí obrovský úspěch po celém světě. Slipknot se vydávají na turné za propagací svého alba na vyhlášený Ozzfest. Album se stalo velmi rychle platinovým!
Sklipknot se poté vydávají na turné po USA s méně známými skupinami. Následuje ohromné turné se skupinou System of a down. Slipknot nevynechali ani starý kontinent, takže skoro žádný fanoušek nepřišel zkrátka.
Další vydané album nese název Iowa (2001). Na toto album se upínal zrak mnoha hudebních kritiků i fanoušků a Slipknot opět nezklamali.
Dalším počinem bylo dvd Disasterpieces, které se též stalo platinovým a slavilo obrovský úspěch.
Poslední album vydané v roce 2004, a to Vol.3: (The Subliminal Verses), vyvolalo mezi fanoušky rozporuplné reakce. Zlí jazykové tvrdí, že toto je album je více komerční. Jiní hudební kritici tvrdí, že to není pravda.
V současné době Slipknot připravují nové album, které je ovšem plánované až na rok 2007, což je 3 roky po vydání posledního alba. Je to způsobeno tím, že se Slipknot poslední dobou věnují vedlejší projektům, ale jak jednohlasně tvrdí, Slipknot je pro ně stále tím hlavním.

The Offspring - punk-rock

7. dubna 2007 v 21:30 | Bára :-) |  The Offspring
V roce 1984, kdy byla kapela zformována, byla původní punková scéna v Kalifornském Orange Country poněkud roztříštěná. "Na naší vysoké škole byly především scény rocková, tak jako moderně-popová, New Wave a taky punková," vzpomíná Dexter. Holland však sám členem žádné z kapel nebyl. "Sporty pro mě byly opravdu něco velkého," říká Holland. "Byl jsem členem týmu v přespolním běhu."
"Tenkrát můj starší bratr dotáhl domů nějaké desky místních kapel jako Rodney on the ROQ, Agent Orange Country, The Adolescents, jejich muzika mi otevřela oči, bylo v ní tolik energie a melodií," vzpomíná leader kapely Dexter. "Jejich muzika mi otevřela oči. Do té doby jsem se věnoval hlavně studiu. Jednou za čas jsme si zašli s kámošem někam zařádit, jinak nic zvláštního. Tohle byl zlom." Dextera, který dosud poslouchal jen příležitostně už i docela otravný pop, se tato hudba naprosto zmocnila. Okamžitě vyměnil všechny své staré desky za punkové a oblíbil si T.S.O.L., The Adolescents a Agent Orange Country.
Předtím byl Holland spíše příležitostný posluchač, avšak brzy nato byl schopen zhltnout i Flipside a Maximumrocknroll, časopisy pro fanoušky z Pasadeny a Berkeley. Hollandův spoluhráč z běžkařského týmu, Greg Kriesel, objevil punk dokonce později - první punk vůbec nezaznamenal, bylo mu to jedno. "Hudba pro mě moc neznamenala," říká. "Začal jsem s posloucháním, protože to bylo všude kolem, a já si na to zvykl."
Brzy nato shlédl Holland společně s kamarádem Gregem plně vyprodaný koncert kapely Social Distortion. Propuklo v něm nadšení a rozhodli se založit vlastní kapelu. Sehnali ještě dva kluky z oddílu a dali si název Manic Subsidal. Tehdy však ani neměli vlastní hudební nástroje a nikdo neuměl pořádně hrát. "S Gregem jsme si bezvadně rozumněli a skupina vlastně vznikla po jednom dni zkoušení," vzpomíná Dexter. "Bryan a já jsme se učili společně," říká Kriesel. "A on tehdy dokonce ani neuměl zahrát akord. A tak něco zahrál a já se to pokoušel zopakovat. Přes léto jsme už hráli nějaké melodie, ale chvíli to trvalo." První místo zkoušení byl Krieselův dům. "To byl vždy zapadák," říká Greg. "O víkendu se nás tam sešlo až dvacet. Já měl patro, tam jsem mohl trávit hodně času, moje máma byla v přízemí. V tomhle byla vždy supr."
Na podzim 1984 začal Dexter studovat na univerzitě obor molekulární biologie, a tak zbyly skupině na hraní jen víkendy. Do kapely přišel kytarista Noodles, který vystudoval Pacifickou univerzitu a v té době dělal na Gregově škole školníka. Byl v kapele jediný, kdo měl více než 21 let, a tak chodil kupovat pivo. "Pamatuju si, že jsem byl Bryanem ohromen," říká Wasserman, "Když jsem ho poprvé viděl s jeho černými vlasy a kostkovanými kalhoty, říkal jsem si 'Co děláš?'. Ale myslel jsem si, že je to supr, jít po tom, co chci."
Přistěhovalec Ron Welty se do kapely dostal v roce 1986, když mu jeho stařší nevlastní sestra domluvila schůzku s Hollandem. "Moje máma byla přes rozvody," říká Welty. "Provdala se a my se stěhovali, potom se rozvedla, zase jsme se stěhovali." Ron měl pouhých 16 let, když poprosil Hollanda, aby mohl nahradit jejich bubeníka, který odešel studovat medicínu, a vyplnil chybějící část kapely.
V roce 1987 si Offspring zaplatili za uvolnění jejich vlastního 7-palcového singlu. Neschopní dovolit si další částku pro vložení přední strany, koupili lepidlo a stranu přilepili. "Dodnes kryty nedrží moc dobře pospolu," říká Holland. Dalo to kapele dva a půl roku práce za prodej 1 000 vytištěných kopií. Po dvou letech, kdy se o ně nikdo nezajmal se Offspring podařilo uzavřít smlouvu s Nemesis, malým punkovým labelem distribuovaným Cargem.
Po spolupráci s producentem Thomem Wilsonem se jim podařilo nahrát svůj další 7-palcový singl Baghdad, a brzy se dočkali svého debutového stejnojmenného alba The Offspring. Kapela vyjíždí ve své první dodávce na klubové turné a začíná se zamlouvat Brettu Gurewitzovi, který je členem známé punkové bandy Bad Religion a právě si zakládá své vlastní vydavatelství. Smlouva je bez váhání podepsána a v roce 1992 uvolňuje Epitaph Ignition, jejich druhé album. V roce 1994 proráží singl Come out and Play a špičkový tophit Self Esteem - obě tyto písně dostávají jejich třetí album Smash k nejprodávanější nahrávce všech dob. Následuje celosvětové turné, které trvá neuvěřitelné dva roky!
Po úspěchu Smashe objevili noví fanoušci také Ignition, které se znovu objevilo v prodeji. Vzhledem k vysoké ceně a chabé kvalitě staršího stejnojmenného alba, se v roce 1995 kapela rozhoduje album převydat pod svým vlastním vydavatelstvím Nitro. Nitrem byly vydány alba několika dalších kapel, jako Vandals, AFI a Guttermounth. O rok později po sporech s ředitelem Epitaph Brettem Gurewitzem kapela podepisuje smlouvu s Columbia / Sony Music a v únoru 1997 vychází její další album Ixnay on the Hombre. Tohoto roku taky Dexter a Jello Biafra zakládají benefiční organizaci FSU a Offspring se vydávají na další světové turné.


Něco o skupině

7. dubna 2007 v 21:21 | Bára :-) |  Billy Talent
Kapela Billy Talent vznikla v Kanadě v roce 1993. Ve složení se od jejího začátku nic nezměnilo, takže Billy Talent už od počátku hraje ve sestavě Benjamin Kowalewicz (zpěv), Ian D'Sa (kytara), Jon Gallant (basa) a Aaron Solowoniuk (bicí). Na úplném začátku bylo jméno skupiny odlišné, říkali si "Pezz" ale v tu dobu byli prakticky neznámí. V roce 1999 vydávají jako "Pezz" svoje první album s názvem "Watoosh! " (desky se hned po vydání prodalo okolo 1000 kusů a měla v rodné zemi velký úspěch). Po přejmenování na konci roku 1999 na "Billy Talent" (podle muzikálně nadané postavy z kanadského filmu "Hard Core Logo") a po vydání prvního alba nazvaném "Billy Talent" se jim dostalo v Kanadě velkého uznání.Billy Talent - skupina Album se stalo jen v jejich rodné zemi 3krát platinovým, ale v ostatních částech světa byl Billy Talent stále velkou neznámou. Okolo roku 2002 se sláva kapely začala rozšiřovat po celém světě a jejich singly "Try Honesty", "River Below" nebo "The Ex" se začali hrát skoro po celé Evropě. Když kapela zjistila, že může prorazit na evropském trhu, vydala i DVD s názvem "Scandalous Travelers", které obsahuje hodinový záznam z jejich celosvětové tour, ale i biografii jednotlivých členů a spoustu dalšího. Absolutně největší úspěch nastal pro skupinu Billy Talent ve chvíli kdy se vydalo jejich druhé album s názvem "II" (římská dvojka). Album bylo vydáno 23. Června 2006 a hned po vydání se stalo třeba v německu nejprodávanějším albem ze všech. Billy TalentNyní je u našich sousedů Billy Talent skoro modlou a potvrzuje to i fakt že na německých radiostanicích i hudebních kanálech se písničky této kapely hrají skoro pořád. Nejoblíbenějšími singly druhého alba jsou "Fallen Leaves" , "Devil in a Midnight Mass" nebo "Red Flag" (tato píseň je tak kvalitní, že se objevila i v některých počítačových hrách jako je NHL 2006, SSX nebo Burnout).