Zamyšlení nad extází

8. března 2007 v 12:54 | Bára :-) |  Drogy
TAKOVÝ MALÝ ZAMYŠLENÍ
Extáze. Ta pilulka s vyrytým ornamentem značky auta, zvířete, nebo oblíbenýho televizního hrdiny. Ten kousek hnusně hořký hmoty, kterej si vezmeš i když víš, že nic hořčího snad neexistuje. Ta jedna malá pilulka, která ti změní pohled na život a donutí tě dřív nebo později změnit tvůj žebříček hodnot. Tabletka, kterou chvíli miluješ, abys jí pak mohl nenávidět. Extáze ti dovolí na několik okamžiků zapomenout na problémy všedního dne, dovolí ti zapomenout na obavy ze dní následujících. Dovolí ti soustředit se jen a jen na okamžik přítomnosti. Na to být tady a teď s extází v sobě a s někým kdo je ti hodně moc blízký vedle sebe, abyste si mohli být ještě blíž. Tak blízko, jak jste si ještě nikdy nebyli. Tak blízko, že nevnímáš sebe a toho druhýho. Vnímáš dva lidi jako jeden celek. Víš co chceš a víš co chce ten druhej a to samý se děje na druhý straně. Mnohými popisovaná schopnost empatie se za určitejch okolností mění v jakýsi vtělení, kdy cítíš tlukot svýho srdce a zjišťuješ, že to není jen tvoje srdce, ale je to i tlukot srdce toho druhýho. Cítíš jak přechází energie z jednoho člověka do druhýho, aby se následně vytvořil jakýsi most energie spojující dva lidi. Most po kterým přecházejí ty nejhlubší a nejkrásnější pocity a prožitky z jednoho do druhýho, aniž byste promluvili. Je to nepopsatelnej pocit, nepopsatelnej zážitek. V tu chvíli si ani jeden neuvědomujete, že to všechno skončí. V tu chvíli prožíváš něco, co v tobě zanechá vzpomínky, který v sobě budeš chtít navždy uchovat. Když tohle všechno prožíváš, máš pocit, že je to napořád, že už nikdy nebudeš jen ty. Máš pocit, že tohle nikdy neskončí. Chce se ti strašně moc žít, dělat bláznivý věci, máš pocit, že dokážeš všechno co chceš. Máš chuť do života, máš chuť žít, jakou si nikdy předtím neměl. Žít pro toho druhýho. V tu chvíli extázi miluješ. Najednou se všechno začne vytrácet a všechno končí. Už ty sám si probíráš co se s tebou stalo a co se dělo. Všechno si uvědomuješ a je ti fajn. Seš docela utahanej, ale je ti fajn, protože máš vedle sebe človíčka, se kterým jsi zažil něco, co vám oběma strašně moc dalo a se kterým jste si teď ještě blíž. Pak už si jen prožíváte znova a znova tyhle krásný okamžiky. V tuhle chvíli extázi ještě pořád miluješ. Extázi začneš nenávidět tehdy, když nemůžeš být s tím s kým jsi byl. Když s ním nemůžeš dál prožívat krásný chvíle, který by teď byly ještě krásnější. Když víš, že s tím človíčkem nemůžeš z nějakýho důvodu být. Najednou zjišťuješ, že ti něco strašně moc chybí. Něco, co ti nikdo jinej nemůže dát. Chceš to, hodně moc to chceš, ale nemůžeš to v sobě nalízt. Zjišťuješ, že ti chybí jakási opora, chybí ti něco uvnitř tvýho těla, tam někde, kde je duše každýho z nás. A najednou i zjistíš, kdo ti to může dát. Zjistíš to, když se potkáš s tím, s kým jsi prožil ty chvíle na extázi. Najednou se cítíš líp. Připadá ti, že máš v sobě jakýsi zámek, ke kterýmu teď přišel ten pravej človíček a otočil v něm klíčem a ten zámek se otevřel. Ten zámek otevřel spoustu skvělejch pocitů. Je ti zase krásně a zase se ti zdá, že máš pro koho žít. Ale najednou ten pravej človíček odejde a vezme si s sebou i ten klíč a ty zase chodíš jak tělo bez duše a jen čekáš, až zase příjde a odemkne. Je ti zase na nic a nevíš proč jsi vlastně tady. Zjišťuješ, že to co ti nejdřív strašně moc dalo, ti teď jen bere. Bere ti přesně to, co ti to dalo - chuť do života, chuť dělat to, co tě dřív bavilo, protože ti k tomu někdo chybí. Když už jsi věřil, že máš někoho, s kým budeš prožívat dobrý i zlý, někoho, pro koho budeš oporou a kdo bude oporou pro tebe, všechno je najednou jinak. Všechno je strašně daleko a jediný co ti zbylo jsou hořce sladký vzpomínky a možná pár fotek. V tu chvíli extázi nenávidíš... A časem zjistíš, že to co miluješ nebo nenávidíš není extáze, ale je to svět okolo tebe a seš to hlavně TY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama